Květen 2015

Kresby #7 - Autorportréty

31. května 2015 v 11:20 | Marionete |  Mé výtvory

Kresby #6 - Die Antwoord a tak...

31. května 2015 v 11:13 | Marionete |  Mé výtvory

Měsíční záře #25

31. května 2015 v 11:11 | Marionete |  Galerie

Recenze: Nymfomanka

30. května 2015 v 17:15 | Marionete |  Recenze

Originální název: Nymphomaniac
Rok vydání: 2013
Režie: Lars von Trier
Počet částí: 2

Děj filmu: Stárnoucí muž jménem Seligman najde jednoho dne na ulici zbitou a poraněnou ženu (Charlotte Gainsbourg). Když ta odmítne sanitku, vezme ji muž k sobě domů, kde ji nechá vyspat a lehce zotavit. V mezičase mu Joe, jak se žena jmenuje, začne vyprávět svůj pohnutý životní osud, který je plný sexuálních prožitků a absence citů. Vyprávění rozděluje do několika kapitol, které jsou příhodně nazvané. Film zobrazuje především ženské vnímání sexuality.

Můj názor: Dokonalé dílo, které mě inspirovalo každý den. Obdivuji režii Larse von Triera. Tenhle film se mu opravdu povedl! Viděla jsem ho asi 5x a pokaždé jsem si z něj něco vzala. Zbožňuju hlavní hrdinku, je mi strašně sympatická. Líbí se mi jak celý film boří předsudky vůči tomu, že jsou ženy méně nadržené než muži. Navíc ten pohled na sex z jiného úhlu, který je celý nějakým způsobem synchronizovaný a systematický mě dostává. Taky mi příjde naprosto dokonalý Shia LaBeouf v jedné z hlavních rolí, je opravdu sexy. V tomhle filmu člověk vidí sex jako jeden samostatný svět, který má svá pravidla a odvětví. Na začátku filmu s hrdinkou prožíváme začátky a odhalování sexuality, pak probíhá zlatý střed a nakonec "vyhoření", kdy se snaží Joe vrátit si svoji sexualitu. Je to opravdu zajímavý snímek. Nejvíce mě na něm asi líbí ty úvahy, nad kterými Joe a Seligman přemýšlí.. ta jejech přirovnání k různým věcem. A přecejen, člověk při tomhle filmu cítí, že tenhle svět má stále ještě jistá tabu ohledně sexu.


Recenze: Děti ze stanice Zoo

29. května 2015 v 13:26 | Marionete |  Recenze

Originální název: Wir Kinder vom Bahnhof Zoo
Rok vydání: 1981
Země: Západní Německo

Popis filmu: Skutečný příběh třináctileté Christiane Felscherinowé, která žije v západním Berlíně na konci sedmdesátých let. Dívka nemá co dělat, nudí se, život doma podle ní nestojí za nic. Nudu však střídá nadšení z nové diskotéky v centru města. Na vpuštění dovnitř je však příliš mladá, a tak se oblékne jako starší a vyrazí s další dívkou vstříc zábavě. Tady se však střetává s partou problémových lidí, a aby se jim vyrovnala, začne brát drogy. Ani ne ve čtrnácti letech si tak buduje krutou závislost na heroinu, která ji táhne nejen k ještě větší drogové závislosti, ale také k potřebě na drogy si vydělat - a to prostitucí. Hlavním dějištěm této činnosti se stává v té době největší železniční stanice ve městě, známá jako Berlín Zoo.

Můj názor: Silně emotivní snímek o dospívání a drogách v 90. letech. Přestože je to smutný příběh o dětské naivní lásce, která to celé způsobí, ten film je jeden z mých nejoblíbenějších. Na konci filmu jsem brečela a to se mi nestává skoro nikdy. Hlavní hrdinku jsem si neskutečně oblíbila, nevím jestli je to tou herečkou nebo charakterem postavy ale příjde mi úžasná. Chlapce, do kterého se zamiluje nenávidím, za to do čeho ji zatáhl. A už vůbec nechápu slepost rodičů hlavní hrdinky. Celý děj se odehrává v Berlíně v 90. letech a to na tom úplně nejvíc zbožňuju. Ta doba a země se mi strašně líbí! Prostě je to celé takové retro a doprovodná hudba nejúžasnějšího zpěváka Davida Bowieho to celé podtrhuje. Jeho hudba zcela vystihuje tu marnost příběhu o dětech, které se blíží ke dnu. Už jen když slyším Heroes od Bowieho když usínám a mám sluchátka v uších, tečou mi slzy po tváři. Protože nic tak emotivního jsem ještě neviděla ani neslyšela.


Divná hudba, kterou musíte pochopit

29. května 2015 v 12:54 | Marionete |  Mé názory

Brooke Candy

Typickým příkladem je rapperka Brooke Candy. Pochází z Kalifornie a vydalajedno album, s názvem Opulence. Spolupracovala se zpěvačkami jako je Charli XCX, Sia nebo Grimes. Na hudební trhu se pohybuje jen chvíli. Miluji písničky Opulence a Pop Rock. Ale vůbec celá její tvorba je zajímavá. Patří do skupiny interpretů, kteří mě fascinují svojí podivností. Nestydí se za ní a je jim jedno co si o nich ostatní myslí. Nejsou jako ostatní hudební hvězdičky, které splývají dohromady. Na Brooke Candy mě hlavně fascinuje to, jak její, někdy až ošklivý, makeup kontrastuje s její krásnou postavou a vnady. Specifickým kontrastem jsou také růžové kostýmy a nadávky v její tvorbě. Tyhle kontrasty mě vždy dostávají. Je to něco, co je pro ni typické. Určitě se někdy zkuste zaposlouchat do její hudby. Je to takový zábavný růžový sprostý kýč, ale myšleno jen v dobrém.


Grimes

Tak tahle holka, si jede úplně vlastní svět. Její hudba a hlas je jako hlas andělů. Není to nic komerčního ale přesto to má svoje kouzlo. Člověka to neomrzí ani po 10x. Někdo by řekl že to zní jako relaxační hudba nebo zpěvačka Enya. Vlastně je něco jako Enya, jen trochu mladší a trochu modernější. Fascinuje mě na ní její nevinnost a jemnost. Člověk se musí do její hudby vžít a odstranit všechny předsudky, zavřít oči a pak už jen vnímat každou sekundu její tvorby. Dodstane vás úplně do jiného světa. Jinak od ní miluju Genesis a Oblivion.


Die Antwoord

Řekla bych že asi 2. nejznámější interpreti, o kterých tu dnes píšu jsou Die Antwoord. Pochází původně z Afriky ale jsou úplně bílí a ještě k tomu mají název v němčině. Už tohle je poněkud na přemýšlení. Jsou hudební pár: ona je něžná až dětinská, on je potetovaný a agresivní. Je zajímavé, jak si tihle interpreti hrají rádi s kontrasty, stějně jako v případě Brooke Candy nebo Grimes. Na Die Antwoord se mi od začátku líbí, jak ve svých videoklipech využívají špínu a lidské nedostatky. Je to fascinující. Souhlasím s tím, že co je někdy až příliš ošklivé, je z jiného úhlu pohledu krásné. Od Die Antwoord miluju Ugly Boy, Fatty Boom Boom a Baby's On Fire.


Lorde

Asi v dnešní době už není nikdo, kdo by tuhle poměrně mladou a nadanou zpěvačku z Nového Zélandu neznal. Každý z těcho zpěváků, o kterých tu dnes píšu má vlastní svět. Možná proto jsou tak odsuzováni lidmi, kteří jsou až moc oblblí mainstreamovou hudbou. Nedokáží se vcítit a poznat novou hudební dimenzi. Přesně o tomhle je Lorde. Ani ne tak její hudba, ale i samotná Lorde. Lidé nejsou zvyklí na černé rtěnky, na nepřeslazené upřímné projevy a na její pohyby. Zkuste se někdy podívat na to jak Lorde tančí. Ze začátku se tomu můžete smát ale když se budete soustředit, tak si uvědomíte, že skrz Lordino tělo, ta hudba vlastně prochází. Není to žádná nucená choreografie, jako u ostatních zpěváků. Je to jen čistě o emocích a konkrétní chvíli.


White Ring

Ono možná ani není důlěžité jak vypadají, ale jakou elektronickou tvorbu produkují. Někdy je až maniodepresivní a satanistická. Nevím jaké náboženství její autoři mají ale rozhodně to nebude nic kladného. Na téhle hudbě mě fascinuje to zlo které z ní vychází, člověk si je najednou jistý, že opravdu na světě existuje něco špatného a že to není jen v pohádkách. Taky se vám někdy stává, že vás něco až tak děsí, až vás to přitahuje? Mě teda dost často a hlavně u téhle hudební dvojce. Jinak asi nejoblíbenější píseň je pro mě IxC999.

Judas #24

29. května 2015 v 12:11 | Marionete |  Galerie

Čarodějnice #23

29. května 2015 v 12:09 | Marionete |  Galerie

Alien #22

27. května 2015 v 10:35 | Marionete |  Galerie

Copánky #21

26. května 2015 v 13:09 | Marionete |  Galerie